Hodně lidí se mě ptá, jak na sociálních sítích, tak i v reálném životě co já a modeling do budoucna? Kam a kdy zase poletím? Proto jsem se rozhodla k tomu vyjádřit článkem tady a říct Vám, jak to vlastně celé vnímám já.
Nejsem typ holky, která může sníst cokoliv a bude pořád krásně štíhlá. Byla jsem, když jsem s modelingem začala. Měla jsem dívčí postavu, mohla jsem jíst všechno a nemusela pohyb a jídlo vůbec řešit. To byl ten ideální stav, kdy bylo všechno lehké. Bohužel s přibývajícím věkem, tak jak to u většiny holek je, se mi začala měnit postava, začala jsem mít větší prsa, boky, zadek a celkově už to nebylo to hubené tělíčko, které modeling vyžaduje.
Pro mě samotnou to byl velký šok, velká změna a neuměla jsem s tím bojovat. Poslouchala jsem, jak jsem tlustá, jak musím zhubnout, jestli nejsem náhodou těhotná, protože mě takovou klienti nechtějí. Musela jsem v brzkém věku vyhledat odbornou výživovou poradkyni a začít na sobě makat. Byla to dlouhá cesta, než jsem opět dosáhla takové postavy, kterou oni chtěli.
Myslela jsem si, že jsem zhubla a zůstane to tak, ale opak byl pravdou. Od té doby jsem pořád jednou na hoře a jednou dole i přesto, že se v jídle hodně omezuji a cvičím skoro pořád. Je to věc, která mě neustále tíží a neumím se s ní smířit. Zhubnu, odletím pryč, kde jsem žádaná a přijatelně hubená, pak přiletím, přiberu a opět to musím řešit a musím poslouchat, jak jsem přibrala. Tohle je prostě součástí téhle práce. Všichni si myslí, že je to všechno strašně lehké, že jsem neustále krásná, hubená, nemám problémy a jsem naprosto šťastná, ale takhle to není, alespoň ne v mém případě. Práce modelky je fajn, ale musí být člověk "dokonalý". Jsou holky, které nemusí hnout ani prstem a jsou dokonalé a to je potom daleko lehčí.
Já sama jsem v sobě strašně zmatená a vůbec vlastně nevím co chci. Už tolikrát jsem s tím vším chtěla seknout, protože jsem říkala, že mi to za to prostě nestojí, že si na jednu stranu strašně ubližuji a že to není práce, koníček pro mě. Je přece strašně těžké mít neustále krásnou pleť, žádné pupínky, žádnou celulitidu, žádné to kilo navíc. Po těch letech už vím, proč anorexie a všechny tady ty psychické i fyzické problémy vznikají, ten nápor a ta snaha být dokonalá, je strašně silná a člověk tomu občas podlehne.
Není to samozřejmě celé jen o té postavě, ale hraje to velkou roli. Ti co čtou můj blog déle už ví, že mi to osamocené cestování také moc nevyhovuje a není to pro mě vždycky úplně lehké. Hold přicházím na to, že ne každý člověk je na tohle stavěný a pro mě je to velký boj, ale nechci se tak lehce vzdát.
Momentálně se snažím tomu dát volný průběh a uvidím, jak to bude dál, protože zase řeším kila navíc a potřebuju se i já sama nejdřív cítit dobře a být se sebou nějakým způsobem spokojená. Taky už je to tak rozšířené, že každá druhá slečna je modelka, takže já to beru jako koníček a určitě to nevidím jako povolání na celý život. Chci se věnovat něčemu jinému, ale ještě si musím urovnat v hlavě čemu přesně.
Doufám, že jsem Vám to aspoň trochu přiblížila a taky ukázala, že to není tak lehké, jak se zdá.
Krásný večer.
pac a pusu
0 komentářů:
Okomentovat