Týden druhý a první výstup na Akropoli

Týden druhý utekl poměrně rychle a to z toho důvodu, že jsem ho začala pracovně.V pondělí však nefungovala hromadná doprava a proto jsem musela využít taxík, abych se dopravila do práce.Taky jsem pochopila, proč se tady taxíky nevyužívají tak jako v Číně a proč se jimi nemůžu dopravovat na každou práci. Odpověď je taková, že bych se nedoplatila, protože jedna jízda taxíkem stojí stejně, jako má měsíční karta na veškerou hromadou dopravu. Je jasný, že to bylo lepší a pohodlnější, ale na to se tady bohužel nehraje.

Pracovat jsem měla pouze půl dne, ale nakonec si to klient rozmyslel a řekl mi, že budu pracovat celý den. Bylo to pro známou řeckou značku oblečení, ale jelikož to byla práce pro internetový obchod, tak to bylo dost náročné. Vlastně máte jeden svetr třeba v 10 barvách, tak si představte ,že musíte nafotit každý svetr v každé barvě a ještě těch svetrů bylo třeba sto. Musím ale podotknout, že oblečení je fakt pěkné a určitě bych si hned nějaké kousky nejraději ukradla do svého šatníku.

Tu stejnou práci jsem měla i v úterý a když jsem se dozvěděla, že ve středu máme volno a nebude

 ani žádný casting, tak jsem byla opravdu ráda a skvěle jsem si odpočinula. Zašla jsem na pořádný nákup do svého oblíbeného Lídlu a koukala na filmy. 

Další dva zbylé dny byly zase castingy, dokonce i nějaké pro TVC, tak to byla aspoň trochu změna. Naštěstí pořád jezdím i s jinými holkami, tak je to opravdu jednodušší a lepší strávit ten den s někým než sama. 

Co se týče minulého článku, tak byl lehce negativní. Já bych řekla, že spíše pravdivý, ale dejme tomu. Chci říct, že to má i pozitivní stránky. Na co jsem se už doma těšila, bylo to, že jsem

 věděla, že tu budu mít vstup do skvělého fitka zadarmo. Představovala jsem si to sice trochu jinak. Můj prvotní plán byl takový, že do fitka budu chodit každičký den. Bohužel se mi to vůbec nedaří zrealizovat a tak se snažím chodit aspoň o víkendech. Na jednu stranu je to pochopitelné. Nevozím si tady celé dny zadek v autě, tak jako v Číně, ale každý den nachodím plno kilometrů. Takže jsem vlastně neustále v pohybu a nemusím se zatím obávat o nějaká ta kila navíc.

Další fajn věc je ta, že máme od sebe zhruba dvě minuty cesty skvělou italskou restauraci, ve které trávíme skoro všechen volný čas. Máme tam slevu na veškeré jídlo a nápoje zdarma. Restauraci vlastní, někdo z naší agentury, proto máme po téhle stránce takové výhody.

Včerejší den jsme si zpestřily výstupem na Akropoli. Vyšlo nám krásné počasí a proto byl i krásný pohled na celé Athény. Cestou zpátky jsme to vzaly do centra a zašly si konečně do řecké restaurace na kuřecí gyros. 

Dneska už mám na programu pouze fitko a zítra zase začíná další týden. Tento týden mě čeká překvapení a už se nemůžu dočkat!

Zase za týden

pa a pusu 

Read More

První týden v řeckých Athénách

Tak a je to tady, chvíle na kterou jsem dlouho čekala. Dostala jsem se pracovně do Evropy. Přišlo to znenadání a na rozhodnutí jsem měla zhruba hodinu, takže jsem do toho bezmyšlenkovitě skočila. To byla možná právě ta chyba, protože týden před odletem jsem si uvědomila, že se mi vlastně ani nikam nechce a začala jsem mít veliké obavy. Bohužel už bylo pozdě, letenky byly koupené, smlouva podepsaná a já bych se nedoplatila. Nezbývalo mi nic jiného, než se dva dny před odletem začít balit a smířit se s tím, že není cesty zpět a prostě musím.

Loučení pro mě bylo daleko horší, než kdy jindy a do letadla jsem nasedala se slzami v očích. Let byl poklidný, sice jsem přestupovala v Istanbulu, ale pořád lepších 5 hodin letu než nějakých 14 že jo.

Do Athén jsem přiletěla okolo druhé nedělní hodiny ranní. Naštěstí jsme v tu dobu přiletěly dvě a tak nás mimořádně čekal řidič, který nás odvezl na apartmán. Píšu mimořádně, protože v Evropě už vás nikdo na letištích nečeká a musíte se dopravit na apartmán dle svých možností.

Slečna je z Polska a sdílí se mnou bydlení na půdě. Upřímně jsem byla velice hloupá, když jsem si stěžovala na apartmány v Číně, protože to byly luxusní paláce. To co máme teď nejde ani moc popsat, prostě dvě místnosti s tím, že spíme v kuchyni a koupelna je tak malá, že když se osprchujete, tak už nemůžete jít ani na záchod, protože je všude voda a tu pak všude akorát roznášíte.

Tomuhle někdo říká hotel? Neříkám, že jsem čekala nějaký přepych, ale koupelna byla opravdu humus. Já nevím jak vy, ale mít agenturu a ubytovávat modelky z celého světa, tak to aspoň sakra uklidím. Celou neděli jsme se to snažily dát jaksi do pořádku a stejně to bylo bezvýznamné. 

Naše pracovní nasazení začalo v úterý. Vypadá to asi tak, že dostanete papír s adresami a časy, kdy a kam musíte dorazit na daný casting. Musím říct, že to byla má největší obava, protože na takové věci jsem antitalent a nesnáším vystresovaně hledat nějaké adresy dle mapy a ještě k tomu, někde v cizí zemi. Naštěstí jsem nejela hned sama, takže jsme si pomáhaly a bylo to jednodušší. Pozitivní věc je ta, že všichni místní mluví anglicky a jsou velice ochotni nám pomoci, když opravdu nevíme, kde se casting nachází. 

Hledání a objíždění castingů je opravdu náročné. V Číně nás na castingy vozili, takže jsme si s  tímhle nemusely vůbec lámat hlavu, ale jak říkám, věděla jsem, že mě tohle čeká a budu se s tím muset další čtyři týdny nějak poprat. 

Dokonce jsem tenhle týden měla už i první práci pro internetový obchod a focení nových fotek do booku, zvládla jsem to docela dobře, lidi byli milí, dali mi jídlo, pití a úsměv jim taky nechyběl.

 Zítra mě čeká další práce, tak snad to bude taky v pohodě. 

Já bych se tímhle úvodem zase na týden rozloučila a uvidíme, jak to půjde dál. Držte mi palce ať to ve zdraví zvládnu a nějak překonám svůj smutek a stres z hledání castingů :D

pac a pusu

Read More