Tak a je to zamnou!!! Zvládla jsem žít přesně 10 týdnů na jiné planetě. Vzhledem ke zdravotním problémům ,které se v Taipei řešit nedaly, jsem musela přiletět o dva týdny dříve, ale i tak si myslím, že to byla dostatečně dlouhá doba. Člověk, který to nezažil, tak nepochopí,kolik zkušeností jsem nabrala, nejen v modelingu, ale taky v praktickém životě. Musím říct, že téhle cesty nelituju a ani nikdy nebudu! Ověřila jsem si, že si plním svůj sen a tahle práce mě baví. Jak vám řekne plno jiných modelek či modelů Taiwan je nejtěžší v celém světě modelingu a proto se taky hodně lidí divilo, že jsem zrovna tady na první cestě. No dá se říct, že jsem byla vhozena do vody a musela jsem se naučit v ní plavat. Nikdo nebere ohledy na to jestli je ti 14 a nebo 20, prostě člověk musí být v tomhle světě dokonalý a kde jaká chybička je veliký problém. Já sama jsem neřešila nic jiného, než váhu, pleť a další problémy. Upřímně není to sranda, ještě teď jsem psychicky vyčerpaná, já vím možná to zní vtipně, ale je to tak. V posledních týdnech mi stres začal mávat i se zdravím a teď už vím, že psychika člověka ovlivňuje opravdu hodně.
Žila jsem úplně jiný život a na jednu stranu mě mrzí, že jsem si to ze začátku až tak neužívala. Jak říkám, ten začátek už bych znovu nechtěla, do teď nechápu jak si člověk umí zvyknout a pak je to všechno fajn. Co se týče mojí angličtiny, tak mám ze sebe velkou radost a myslím ,že v komunikaci jsem se hodně posunula. Taky mám plno nových přátel z různých koutů světa a když se nad tím člověk zamyslí, tak je to něco neskutečného. Opravdu moc děkuju za tuhle příležitost!
Poznala jsem život úplně odlišných lidí, jejich kulturu a také jídlo. Třeba pracovní nasazení mají od deseti ráno a domů chodí kolem 21 hodiny. Hned vedle mého apartmánu byla školka a když jsem viděla ty děti chodit tak pozdě domů, tak mi jich bylo líto. Upřímně bych to takhle nechtěla. Přes týden ti lidi na sebe ani na děti nemají vůbec čas , ale když vyjdete o víkendu do parku tak je to hlava na hlavě a rodiče se dětem snaží věnovat alespoň přes ten víkend. Celkově by mi asi tenhle životní styl nevyhovoval. Lidé tam jsou opravdu hodní, ale jsem zvyklá na naši národnost a hlavně na české jídlo!!
Myslím si, že jsem i docela hodně pracovala na první cestu a kdyby se neřešily ty ostatní problémy tak to mohlo být daleko lepší. Je jasný, že jsem se těšila domů! Ale když jsem pak přiletěla do Česka tak jsem si uvědomila, že mi ta Taipei a ten jiný život sakra chybí! Člověk si to vždycky uvědomí až po tom. Jsem moc ráda, že jsem doma a zase tu mám své přátelé a rodinu kolem sebe a vím, že jsem zase v bezpečí. Konečně to český jídlo a hlavně teplá voda! Myslím, že ti mravenci v kuchyni ,pokoji a vlastně v celém bytě mi opravdu nechybí. Zápach v kuchyni a tyhle věci, když na to vzpomínám a ještě dlouho budu tak je to k pobavení. Já jen ať si nikdo nemyslí, že jsem si tam žila v nějakým supr čupr hotelu, protože to se tomu opravdu vůbec nepodobalo.
Myslím, že už jsem více méně hodně věcí psala v předchozích článcích, ale i tak prostě jedno velký DÍK patří mojí agentuře v Praze, Rodině ,Kamarádům za skvělou podporu a všem ostatním, kteří mě nehejtovali za to, že si jdu za svým snem! Podpora dělá opravdu hodně!
Do Taipei se hodlám určitě znovu vrátit, ale na další cestu se chystám do Japonska do Osaky, ale ještě přesně nevím kdy. Momentálně se musím dát do pořádku, trošku začít makat na své postavě a hlavně si dodělat školu. Ještě jsem si nezvykla na časový posun tak to bude opět trvat. Děkuju všem, kteří si tyhle články celých 10 týdnů četli a byli mou podporou. Tak zas přístě, pac a pusu :*
