pondělí 13. března 2017

Hned v pondělí nás s holkami z moji agentury čekala společná práce. Hlavně dvě  Češky na place, takže jsme se rozhodně nenudily. Bylo to focení oblečení na pólo (což by měl být sport na koni, ale víc o tom opravdu nevím) Casting pro tuhle práci byl skoro měsíc zpátky, takže jsem byla opravdu překvapená. Klient mluvil plynně anglicky a čerpal nápady z Evropy, takže to hned bylo o něčem jiném. Dovezl obrovské plátno a řekl, že chce ať na to malujeme, v tu chvíli jsem celá zrudla, protože já a malovat? To nejde opravdu dohromady. O chvíli později vytáhl krabici plnou šampaňského a začal rozlévat. To jsem byla už opravdu v šoku, prý abychom se uvolnily a naladily do dobré nálady.  Já naštěstí zvládla tancovat a mít dobrou náladu i bez toho aniž bych pila šampaňské. V studiu jsme strávily skoro celý den i přesto, že jsme pracovaly pouze tři hodiny. Klient byl spokojený a prý si nás zamlouvá na další kolekci, ale kvůli toho mě tady opravdu nikdo nedostane :D






V pátek mě čekala další práce, musela jsem opět jet do jiného města, takže to bylo zase něco pro mě. Vstávala jsem v 6 ráno a musela se dopravit na autobusové stanoviště z kterého mi jel autobus do města Humen. Autobusové stanoviště bylo krapet větší, takové trošku druhé letiště, ale naštěstí jsem to zmákla, nastoupila do správného autobusu a po hodině a půl jízdy dorazila do Humenu. Vystoupila jsem uprostřed nějakého tržiště, pršelo a byla totální zima, bohužel jsem musela asi půl hodiny čekat, než mě klient vyzvedl a odvezl do studia. Co se týče práce, tak byla v pohodě. Lidé byli milí, takoví jakože na vás celý den nemluví, protože neumí ani slovo anglicky. Prostě jsme si rozuměli do doby, než mi místo mekáče dovezli fake mekáč. Každopádně oblečení bylo luxusní a doufám, že fotky taky.







Sobotní den, kdy konečně byl jen jeden casting jsem si taky pracovně zpestřila. Poprvé jsem pracovala pro pyžama a jsem z toho unešená ještě teď. Bylo to hrozně super, uvolněné, přirozený úsměv, přirozené pózy, byli semnou hodně spokojeni a pyžama byla krásná, hned jsem si chtěla nějaké odnést domů. Práce byla zhruba na 3 hodinky a pak konečně začal víkend.






Týden pátý utekl díky pracím v celku rychle, ale celý týden pršelo a byla strašná zima, takže nálada nebyla úplně nejlepší. Hlavně už nás jezdí plné auto a nedá se v něm pomalu ani dýchat. Taky co jsem byla v šoku, když jsem šla dolů do krámku pro něco k jídlu a zjistila, že tam mají všechno prošlé. Zašla jsem teda do 7eleven, což je známý obchůdek a je tady na každém rohu, bohužel tam byly taky potraviny z roku 2016. Tak teď nevím co si myslet, jsem si jistá, že je to datum, kdy to prochází a určitě ne datum výroby, protože když jsem si teda zkusila koupit oříšky z roku 2016, tak úplně čerstvě nechutnaly.

Každopádně větší půlka už je zamnou, zbývají mi tři neděle a budu doma, ach jak moc se už těším !! Ps. mám tři neděle na to, abych se někam koukla na památky, protože jsem pátou neděli opět proležela. Tak za týden, pa.




neděle 5. března 2017


Dnes je to přesně měsíc od mého odletu do Číny. Sama nevím, jestli to utíká rychle nebo pomalu, ale vím, že mám ještě celý jeden měsíc před sebou. Taky doufám, že bude další měsíc více pracovní, protože jsem popravdě čekala více práce. Vlastně minulý rok, jsem byla po měsíci z Taipei už doma, tak teď to naštěstí nehrozí, protože castingy a sezóna je, akorát je tady pořádná konkurence

Stejně je to vždycky zvláštní pocit, člověk si toho tolik uvědomí a začne si opravdu všeho více vážit. Pořád se budu opakovat s tím, jak to rozhodně není lehké a není to žádná dovolená, to mi prostě nikdo nevyvrátí. Když si vzpomenu na svou první cestu, na svůj první měsíc a na probrečené týdny, tak už je to lepší, ale stále jsou chvíle, kdy se mi stýská, kdy se nedaří, tak jak má, kdy hledám sama na sobě chyby a nevím si rady, ale vím jedno, už žádná Čína. Necítím se tady dobře, nesedí mi jejich primitivní způsob života a nelíbí se mi jejich prostředí.



Na apartmánu nás už vlastně žije šest, z toho jedna Brazilka, tři Rusky a my dvě Češky. Naštěstí jsou holky v pohodě a rozumíme si, sice se tady skoro baví jen rusky a má ruština není na tolik dokonalá, abych se bez problémů dokázala domluvit, ale snažím se to nějak zvládat a hlavně kolikrát pochopit jejích srandu. Co je výhoda, že máme s Adri opravdu ten nejlepší pokoj a vlastní koupelnu, takže nemusíme stát frontu na záchod či sprchu. V kuchyni je to taky boj, hlavně, když přijedeme po celém dni z castingu a každá si chce něco uvařit. To stejné se týče internetu, jakmile se všechny připojíme, tak je konec. Taky mám špatnou zprávu, myslela jsem, že kamarádi švábi jsou pryč, ale opak je pravdou. Přes den jsou pryč, ale v noci nám lozí po kuchyni a nevím, kde všude. Pomyšlení na to, že už měsíc žiju v jejich přítomnosti, šílené. Taky máme spotřebiče v super stavu, hlavně když pračka pere i deset hodin nebo, když lednička vlastně nechladí. No co, musím se nad tím povznést a myslet na to, jak se mám doma dobře!

Tento týden se dost táhl, dny neubíhaly, castingů moc nebylo a slunce nedodávalo energii. Tak jsem aspoň vyrazila do fitka, dokonce už 2x a super, vyzkoušela jsem jejich spinning, po 20 minutách jsem byla naprosto hotová a ještě teď necítím tělo.


Ke konci týdne jsem měla nečekanou práci, focení pro internetové stránky jedné značky, byla to práce pouze na dvě hodiny. Konečně první práce bez komplikací, milí lidé a vše probíhalo rychle a hladce, klient naprosto spokojený a jediné co uměl říct anglicky bylo "beautiful", takže mi to opakoval celou dobu, fotky už dokonce mám a myslím, že se povedly.

Tím, že máme castingy i v sobotu, pro nás zatím neměl víkend nějak smysl. Musím říct, že jsem tu měsíc a ještě jsem neviděla žádnou památku a volné neděle proflákáme pomalu v posteli, takže doufám, že to napravím a něco zajímavého najdu. Dneska jsme pozvali holky z druhého apartmánu na večeři a budeme společně dělat palačinky a koukat na film, tak aspoň nějaký odreagování. Zítra mám naštěstí práci, tak snad jich bude ještě víc, ať to utíká.

Tak snad vás to baví číst a vážíte si toho, že nemáte doma šváby!
Zase za týden, pa




Používá technologii služby Blogger.