Tak a je to tady, chvíle na kterou jsem dlouho čekala. Dostala jsem se pracovně do Evropy. Přišlo to znenadání a na rozhodnutí jsem měla zhruba hodinu, takže jsem do toho bezmyšlenkovitě skočila. To byla možná právě ta chyba, protože týden před odletem jsem si uvědomila, že se mi vlastně ani nikam nechce a začala jsem mít veliké obavy. Bohužel už bylo pozdě, letenky byly koupené, smlouva podepsaná a já bych se nedoplatila. Nezbývalo mi nic jiného, než se dva dny před odletem začít balit a smířit se s tím, že není cesty zpět a prostě musím.
Loučení pro mě bylo daleko horší, než kdy jindy a do letadla jsem nasedala se slzami v očích. Let byl poklidný, sice jsem přestupovala v Istanbulu, ale pořád lepších 5 hodin letu než nějakých 14 že jo.
Do Athén jsem přiletěla okolo druhé nedělní hodiny ranní. Naštěstí jsme v tu dobu přiletěly dvě a tak nás mimořádně čekal řidič, který nás odvezl na apartmán. Píšu mimořádně, protože v Evropě už vás nikdo na letištích nečeká a musíte se dopravit na apartmán dle svých možností.
Slečna je z Polska a sdílí se mnou bydlení na půdě. Upřímně jsem byla velice hloupá, když jsem si stěžovala na apartmány v Číně, protože to byly luxusní paláce. To co máme teď nejde ani moc popsat, prostě dvě místnosti s tím, že spíme v kuchyni a koupelna je tak malá, že když se osprchujete, tak už nemůžete jít ani na záchod, protože je všude voda a tu pak všude akorát roznášíte.
Tomuhle někdo říká hotel? Neříkám, že jsem čekala nějaký přepych, ale koupelna byla opravdu humus. Já nevím jak vy, ale mít agenturu a ubytovávat modelky z celého světa, tak to aspoň sakra uklidím. Celou neděli jsme se to snažily dát jaksi do pořádku a stejně to bylo bezvýznamné.
Naše pracovní nasazení začalo v úterý. Vypadá to asi tak, že dostanete papír s adresami a časy, kdy a kam musíte dorazit na daný casting. Musím říct, že to byla má největší obava, protože na takové věci jsem antitalent a nesnáším vystresovaně hledat nějaké adresy dle mapy a ještě k tomu, někde v cizí zemi. Naštěstí jsem nejela hned sama, takže jsme si pomáhaly a bylo to jednodušší. Pozitivní věc je ta, že všichni místní mluví anglicky a jsou velice ochotni nám pomoci, když opravdu nevíme, kde se casting nachází.
Hledání a objíždění castingů je opravdu náročné. V Číně nás na castingy vozili, takže jsme si s tímhle nemusely vůbec lámat hlavu, ale jak říkám, věděla jsem, že mě tohle čeká a budu se s tím muset další čtyři týdny nějak poprat.
Dokonce jsem tenhle týden měla už i první práci pro internetový obchod a focení nových fotek do booku, zvládla jsem to docela dobře, lidi byli milí, dali mi jídlo, pití a úsměv jim taky nechyběl.
Zítra mě čeká další práce, tak snad to bude taky v pohodě.
Já bych se tímhle úvodem zase na týden rozloučila a uvidíme, jak to půjde dál. Držte mi palce ať to ve zdraví zvládnu a nějak překonám svůj smutek a stres z hledání castingů :D
pac a pusu
0 komentářů:
Okomentovat