sobota 4. června 2016


Ano, je to tak. Už jsem opět a zas v Česku. Přesně po měsíci mého " pracovního" pobytu na Taiwanu jsem doma a ukončuji momentálně 9. ročník základní školy. Můj návrat domů byl velice rychlý a na jednu stranu nečekaný, proto se chci omluvit všem, které jsem svým návratem šokovala a všem, kterým jsem nestihla dát ani vědět, ale bylo to ze dne na den a krom rodičů a přítele o tom netušil nikdo. Prostě jedno velký překvapení, že je Šimonková opět tady.


To jak to nakonec skončilo a jaké to tam bylo co se týče práce ,mě nesmírně mrzí a je to jedno velké zklamání ať si říká kdo chce co chce. Je mi jasný, že žijeme v takové malé zemičce pokrytců a je to  velká příležitost pro rozšíření pomluv o tom, jak jsem neschopná a jak je vše moje chyba, ale bude z vás vypovídat jedině závist a mě to na kolena určitě nesrazí. První si zkuste tohle zažít, ten stres, ty starosti a všechno co k tomu patří. Ano, i když jsem nebyla pracovně vytížená, tak to pořád eazy opravdu nebylo. Byla jsem na druhém konci světa a dokonce už podruhé. Mám plno zážitků a vzpomínek na celý život a to už mi nikdy, nikdo nevezme. 


Můj přístup na jednu stranu uplně ideální nebyl, věty typu " já chci domů" se opakovaly poměrně často, ale ne protože by mi tak moc chyběla rodina, ale protože jsem byla znechucená danou situací a nějak jsem prostě tušila, že to dopadne zle. Máma se mi snažila do hlavy vtlouci pozitivní myšlení a energii, ale co si budeme povídat, moc to nepomohlo. Vypadá to, že jsem měla až moc velké očekávání a jiné představy o tom, jak bude můj pobyt probíhat.


Co je jasný, že jsem si přivezla taky komplexy, které se mě trochu drží už jen kvůli mého samotného pocitu z toho, že jsem za jeden měsíc neměla ani jednu práci. V podstatě věta" zítra letíš domů" mi úsměv na tváři nevykouzlila a to nemluvím o tom, když jsem nasedla pracně do autobusu a jela na letiště. Celou hodinu v autobuse jsem probrečela, nechtěla domů a chtěla vrátit čas a přála si aby bylo vše jinak, ale už to nešlo.  Užívala jsem si poledních pár hodin a přehrávala všechny krásné chvíle, které mi ta cesta dala, nejen za tenhle rok. Nešlo o to, že bych se netěšila na lidi co mě čekájí doma, šlo o ten pocit, který se mě bude ještě nějakou dobu držet. Ale co! Tenhle svět prostě není dokonalý a  jako vše, to má klady i zápory a taky výhry a prohry. Je na čase říci bye bye Taipei, Asie a jít dál! Jak už jsem říkala, ta mentalita lidí, to prostředí prostě není úplně pro mě a já chci určitě zkusit něco jiného.



Takže tímhle článkem bych se chtěla zase na nějakou dobu rozloučit, omlouvám se všem, kteří měli taky jiné očekávání, ale jdeme dál! Taky díky všem, kteří si to ten měsíc četli a doufali semnou v lepší konec.
A hlavně.. neutvářejte si špatné názory na lidi, které neznáte a taky na věcí, které jste nezažili :)
pa a pusu.



my small city

 

neděle 22. května 2016



Za tři dny, to bude přesně měsíc co jsem opět na druhém konci světa bez rodiny a blízkých. Teď bych možná přijala ty řeči,  které měli někteří minulý rok typu" jak se flákám a celé je to jedna velká dovolená", protože ona to pro mě teďka taková dovolená je. Abych to upřesnila za celý jeden  měsíc jsem neměla ani jednu práci a ty dva castingy za den mi opravdu na čase neuberou. Co si budeme povídat, na jednu stranu jsem z toho opravdu hodně zklamaná, ale na tu druhou si říkám, kdo má takovou šanci se dostat do Asie a žít tu pár měsíců. Proto si to snažím užívat naplno ať to dopadne jak to dopadne.


Prostě a jednoduše s moji KRNOVSKOU parťačkou si to užíváme za každou cenu! Je taková akční, takže mě pořád někam tahá a nenechá mě sedět celé dny na zadku, za což jí jsem hrozně vděčná, protože všichni víme jak to bylo třeba minulý rok. Takže už mám zase o několik zážitků a vzpomínek navíc a pořád to tady poznávám.

Elephant Mountain

Včera jsem se taky konečně dostala k vodě, přesně k oceánu. Sešlo se nás plno modelů a modelek a byla to asi hodinka autobusem. Sice nám vůbec nevyšlo počasí, pršelo celý den a bylo zataženo, ale i tak to bylo fajn. Na jednu stranu jsem byla hodně zklamaná, bylo to okolo celkem neudržované, špinavé, připadala jsem si jak někde na smetišti, ale voda byla čistá a příjemná. Odpočinula jsem si, prohlídla si nové místo, nafotila nové fotky. Pak jsme to vzali ještě na večeři do nějaké známé asijské restaurace, kde podávali samé ryby a různé zvířátka, takže já jsem pouze přihlížela, protože bych to do pusy nedala ani za nic!









Chtěla bych říct ať si všichni začnete vážit jídla co doma máte, že si může každý den dát plátek šunky nebo si kousnout do sýra, protože mi to tady nemáme! Jdeme do obchodu a slintáme u každého jídla, které nám připomíná Česko, ale nemůžeme si to koupit, protože by jsme s takovou byli brzo na mizině a to myslím sakra vážně! Oblečení je tu daleko levnější než jídlo! Ty ceny? vždycky koukám s otevřenou pusou, jestli vidím dobře! No prostě si to ani představit nedokážete a jak bych si dala svíčkovou? sakra já chci český jídlo!

neděle 8. května 2016


 
Dnes jsou to dva týdny od mého odletu a také dva týdny co žiju opět na Taiwanu. Mohla bych teďka začít psát, jak už jsem odchodila několik přehlídek, jak jsem nafotila několik katalogů a kolik práce mám před sebou, ale lhala bych. Skutečnost je taková, že práce zatím nebyla žádná a počet castingů za den je pořád stejně malý. Ale proč? Těžko říct, možná špatná sezóna, možná špatná agentura, možná už se klientům tento rok nezamlouvám  a nebo příliš velký počet modelek. Celý týden koukám do papírů a čekám, až tam bude něco napsané, ale ono nic. Začíná mě to celkem unavovat a obávám se, že jsem tu momentálně tak trochu zbytečně. Jen přece, když už člověk letí 10 000 kilometrů daleko za cílem si vydělat, tak tu práci očekává. Nechci být negativní, ale ono to opravdu potěšující není. Takže dovča?


Pracovní týden nám kvůli pondělního volna začínal až v úterý, což bylo fajn , protože jsme měli prodloužený víkend. Hned v úterý castingy a všichni jsme doufali v lepší týden, ale jaksi to nevyšlo. Je vtipný jak už tu plno míst znám a pokaždé přijedu na casting se slovy" tady jsem už byla". Klienti jsou velice příjemní, ale to oblečení je kolikrát hrůza, no prostě tahle země  nikdy nebude země módy, teda alespoň pro mě ne. Taky zas naopak kolikrát na sebe obleču něco, při čem se modlím ať tu práci dostanu.. ale asi se modlím špatně.
                                                                 
                                        

Hned ve středu měla Míša(moje česká spolubydlící) sweet Sixteen a já ji chtěla alespoň trochu nahradit domov. Ráno jsem ji koupila narozeninovou snídani až do postele a odpoledne jsme pro ni měly s mou českou kamarádkou z minulého roku, která tu žije připravené překvapení. Po castinzích jsme se sešly a šly nakupovat a po nakupování jsme ji vzaly do jednoho z nejluxusnějších hotelů tady na cheesecake a nechaly ji ho přinést s narozeninovou svíčkou. Pak jsme zašly ještě na nějaký ten koktejl a dorazily jsme domů až v pozdních hodinách. Míša byla ráda, měla radost a o to šlo, byl to její den.


 

No a pak už týden utíkal velice rychle, hezké počasí, pár castingů a najednou byl zase pátek. V sobotu jsme šly na výlet na taipei memorial chiang kai shek. Což je jedna z nejznámějších památek tady. Je to přírodní prostředí kde se nachází pohromadě divadlo a muzeum. Já sama jsem od toho čekala něco víc, ale jako procházka přírodou to bylo pěkný.





 
No a co se týče mého životního stylu tady? Ponaučila jsem se z minulého roku a žádný koláčky nebo KFC! Myslím, že vzhledem k následkům jaké to mělo, by to nikdo nerisknul po druhé. Možná dle fotek si řeknete, že se tady cpu jak prase, ale chci zdůraznit, že takhle prasím třeba jenom jeden den v týdnu a naopak, zhubla jsem. Taky už jsem tu vyzkoušela fitko a musím říct, že paráda! Z Česka mi to hrozně chybí,  protože jsem byla zvyklá chodit každý den hodinku běhat na pás.  Musím se taky pochválit s tím, že jsem zkusila plno nových asijských jídel..okey, už si některá sice znovu nedám, ale zkusila jsem a to se cení! Co si taky ověřuji je, že jsem prostě typická Evropanka a sakra miluju Evropu! Nesedí mi ta mentalita lidí tady a necítím se tu dobře, už jen třeba kvůli toho jídla.
 




 
Tímhle článkem bych se chtěla zase na týden rozloučit a uvidí se jak to bude dál. Doufám, že vás to baví jako třeba minulý rok i když nepíšu o práci, protože není, ale kdo chce tak ať sleduje můj instagram zde: https://www.instagram.com/katerinasimonkova/
 

sobota 30. dubna 2016


 

Tak se vám opět hlásím z Taiwanu i přesto, že to nebylo minulý rok všechno tak snadné, tak jsem tu zas. Zítra to bude přesně týden od mého odletu a řeknu vám, že mám pocit jako bych tu byla snad už dva měsíce. Prvně bych se chtěla pochválit, protože jsem tentokrát nasedla do správného taxíku a na apartmán dorazila bez komplikací. Pak už jen stačilo otevřít dveře apartmánu se slovy" a je to tu zas" opět bez rodiny, přátel, českého jídla a teplé vody. Měla jsem dvě hodiny na vybalení, umytí a musela jsem do agentury. Stejné prostředí, stejní lidé a opět opakování póz. Jen přece, když je nepoužíváte, tak je jasné, že nejsou opět 100% a potřebuje to zase trochu tréninku. Hodinku jsem opakovala a odpoledne mě čekaly castingy.

Jak to asi jen říct, letěla jsem tu s tím, že mi bylo řečeno od mé momentální spolubydlící krnovačky Míši, že momentálně nejsou skoro castingy a čím dál méně práce. Celkem mě to vyděsilo, ale řekla jsem si, že to mohlo být chvilkové a bude zas dobře. Bohužel zatím se to říct nedá i přesto, že jsem tu teprve týden, tak je to hrůza, holky odlítají domů, protože skoro nejsou castingy a tím pádem ani práce. Já sama byla zvyklá minulý rok hned ze začátku i na 12 castingů za den a teď jeden nebo dva? To vážně? Nejspíše není sezóna už nějakou dobu a obávám se, že ještě nějakou dobu nebude. Jsem z toho celkem zklamaná, protože co si budeme povídat, ale letěla jsem tady za cílem si vydělat a vzhledem k tomu, že první týden za mnou a druhý přede mnou a práce žádná, tak to zatím nevypadá. Řeší to tady teďka všechny holky a jak říkám, odlítají domů.

Proto jsem se rozhodla to vzít spíše jako dovolenou , protože jestli to tak bude i nadále, tak chci letět domů. Vzhledem k tomu, že jsem se tady minulý rok skoro nikam nedostala a neustále byla zavřená doma, tak se to snažím teďka napravit a užít si to jak jen to jde! Podívat se na plno různých míst a brát to aspoň nějak pozitivně..


A hned bych začala právě tím, že jsme na apartmánu čtyři a to nejvtipnější? Má spolubydlící je nejen , že Češka, ale taky přímo z mého města, což mi přijde jako neskutečná náhoda. Zároveň jsem za to hrozně ráda, protože jsme spolu na pokoji, neustále v kontaktu a nesedíme doma na zadku. I přesto, že jsme se nebavily v Česku , tak teď jen z nás super krnovská dvojka a chceme si to užít prostě naplno!


Zrovna před chvilkou jsme přijeli z výletu, byly jsme se projet lanovkou a viděli neuvěřitelnou přírodu, Míša si dala nějaké jejich jídlo a já jen opět přihlížela, protože už jen od pohledu bych to nejedla. Sice nám bohužel nevyšlo počasí, protože pršelo a byla zrovna zima, ale i tak jsme si to užily a dokonce nazpátek i poprvé obě vyzkoušely jízdu autobusem. Uvidíme co naplánujeme zítra, každopádně teďka už máme večer a jsem pořádně utahaná. I přesto, že jsem tu po druhé, tak je začátek opět těžký, chybí mi rodina a mí blízcí, pořádně jsem se neaklimatizovala a pořád se nenaučila chodit spát jak bych měla. Takže čtěte dokud píšu a držte mi palce!
 
















 
 
Používá technologii služby Blogger.