Dnes jsou to dva týdny od mého odletu a také dva týdny co žiju opět na Taiwanu. Mohla bych teďka začít psát, jak už jsem odchodila několik přehlídek, jak jsem nafotila několik katalogů a kolik práce mám před sebou, ale lhala bych. Skutečnost je taková, že práce zatím nebyla žádná a počet castingů za den je pořád stejně malý. Ale proč? Těžko říct, možná špatná sezóna, možná špatná agentura, možná už se klientům tento rok nezamlouvám a nebo příliš velký počet modelek. Celý týden koukám do papírů a čekám, až tam bude něco napsané, ale ono nic. Začíná mě to celkem unavovat a obávám se, že jsem tu momentálně tak trochu zbytečně. Jen přece, když už člověk letí 10 000 kilometrů daleko za cílem si vydělat, tak tu práci očekává. Nechci být negativní, ale ono to opravdu potěšující není. Takže dovča?
Pracovní týden nám kvůli pondělního volna začínal až v úterý, což bylo fajn , protože jsme měli prodloužený víkend. Hned v úterý castingy a všichni jsme doufali v lepší týden, ale jaksi to nevyšlo. Je vtipný jak už tu plno míst znám a pokaždé přijedu na casting se slovy" tady jsem už byla". Klienti jsou velice příjemní, ale to oblečení je kolikrát hrůza, no prostě tahle země nikdy nebude země módy, teda alespoň pro mě ne. Taky zas naopak kolikrát na sebe obleču něco, při čem se modlím ať tu práci dostanu.. ale asi se modlím špatně.
Hned ve středu měla Míša(moje česká spolubydlící) sweet Sixteen a já ji chtěla alespoň trochu nahradit domov. Ráno jsem ji koupila narozeninovou snídani až do postele a odpoledne jsme pro ni měly s mou českou kamarádkou z minulého roku, která tu žije připravené překvapení. Po castinzích jsme se sešly a šly nakupovat a po nakupování jsme ji vzaly do jednoho z nejluxusnějších hotelů tady na cheesecake a nechaly ji ho přinést s narozeninovou svíčkou. Pak jsme zašly ještě na nějaký ten koktejl a dorazily jsme domů až v pozdních hodinách. Míša byla ráda, měla radost a o to šlo, byl to její den.
No a pak už týden utíkal velice rychle, hezké počasí, pár castingů a najednou byl zase pátek. V sobotu jsme šly na výlet na taipei memorial chiang kai shek. Což je jedna z nejznámějších památek tady. Je to přírodní prostředí kde se nachází pohromadě divadlo a muzeum. Já sama jsem od toho čekala něco víc, ale jako procházka přírodou to bylo pěkný.
No a co se týče mého životního stylu tady? Ponaučila jsem se z minulého roku a žádný koláčky nebo KFC! Myslím, že vzhledem k následkům jaké to mělo, by to nikdo nerisknul po druhé. Možná dle fotek si řeknete, že se tady cpu jak prase, ale chci zdůraznit, že takhle prasím třeba jenom jeden den v týdnu a naopak, zhubla jsem. Taky už jsem tu vyzkoušela fitko a musím říct, že paráda! Z Česka mi to hrozně chybí, protože jsem byla zvyklá chodit každý den hodinku běhat na pás. Musím se taky pochválit s tím, že jsem zkusila plno nových asijských jídel..okey, už si některá sice znovu nedám, ale zkusila jsem a to se cení! Co si taky ověřuji je, že jsem prostě typická Evropanka a sakra miluju Evropu! Nesedí mi ta mentalita lidí tady a necítím se tu dobře, už jen třeba kvůli toho jídla.
Tímhle článkem bych se chtěla zase na týden rozloučit a uvidí se jak to bude dál. Doufám, že vás to baví jako třeba minulý rok i když nepíšu o práci, protože není, ale kdo chce tak ať sleduje můj instagram zde: https://www.instagram.com/katerinasimonkova/
0 komentářů:
Okomentovat