Currently in Guangzhou!

 
Ano, je to tak. I přesto, že jsem sobě a všem ostatním tvrdila, že už žádná Asie nebo Čína, tak jsem opět  na území dálného východu. Všichni dobře víme, že tyhle destinace pro mě rozhodně nejsou, že už jsem dvakrát bojovala s asijskou kuchyní, kulturou a nevím čím vším.  Prostě jsem podlehla a řekla si,  že to do třetice všeho dobrého  zkusím, tak jsem tady. Dnes je to přesně týden od mého odletu, zase mi bude jako pokaždé trvat než se adaptuju a začnu třeba taky normálně jíst. Prostě klasicky Šimonková odlítá s úsměvem a bez starostí a přiletí sevřená se steskem.

 

Let byl poněkud poklidný, až na to, že jsme skoro nespaly, tak jsme to s mou novou českou parťačkou Adrianou zvládly bez problému a za těch 13 hodin se skvěle poznaly.  Když jsme přiletěly do Guangzhou, bylo to všechno strašně rychlé, vzaly si kufry a už nás čekala milá bookerka z agency.  Z letiště to byla zhruba hodinka cesty k našemu apartmánu. Když jsme vylezly, vypadalo to, jako by jsme měly bydlet pomalu v nějakém luxusním hotelu, opak byl však pravdou.

Přišly jsme na apartmán, kde nikdo zatím nebydlel, prostory jsou krásně velké a my máme nejlepší pokoj s krásným výhledem, ale ta špína? Jestli mi někdo chce říct, že ty holky bez jakéhokoliv úklidu takhle žily, tak je mi z toho opravdu zle. Místo toho, aby jsme využily volného dne a odpočinuly jsme si, jsme se pustily do kompletního úklidu, vtipný na tom bylo, že tady nebyly skoro žádné mycí prostředky, takže jsme musely do obchodu a skoro všechno svoje první kapesné utratily za mycí prostředky a základy do domácnosti. A víte co? nežijeme tu samy, máme tu kamarády šváby, kteří se ubytovali v naší kuchyni a myslím, že se jim tam dost líbí. Popravdě řečeno, ta kuchyň je něco odporného, nechápu jak jsem si mohla v Taipei stěžovat na mravence a nepořádek, oproti tomuhle, tam bylo čisto.

        ps. Fotky nikdy neukazují realitu!




No co se dá dělat, nějak jsem si na to, za ten týden asi navykla, převážně času trávíme jen v našem pokoji, kde je čisto a takhle to bude asi nejlepší. Po týdnu se taky konečně oteplilo, byla tu celkem zima a já si frajerka dovezla pouze letní oblečení, takže jsem teďka týden mrzla.

Co se týče pracovního nasazení, které jsme měly hned v úterý, tak paráda. Po jejich novém roce by tu mělo být plno práce, takže máme taky hodně castingů. Zatím žádnou práci nemám, ale věřím, že brzo přijde. Co jsem se taky divila, tak je Čína co se týče práce úplně něco jiného, než Taiwan. Žádný cute styl, ale kopírování Zara stylu. Klienti jsou tady dost nepříjemní a už nezažívám žádné klanění a usmívání, což mě celkem děsí, protože ty jejich povrchní pohledy jsou fakt něco.

Co taky musím podotknout, že si Čína hraje na spasitele světa a přitom, jejich životní styl je otřesný, za ten týden jsem viděla tolik nepořádku a špíny, co jsem neviděla za celý svůj život. Fakt ještě nebylo snad místo, kde by byl pořádek a nějaký řád. To stejný se týče, studií a podniků, kde máme castingy. Co si taky musím postěžovat, že si připadám jak odříznuta od světa. O tom, že jim tady nefungují aplikace jako je facebook, instagram a td..ani nevmluvím. Zrovna já, která jsem na sociálních sítích, tak závislá teďka pomalu umírám. Mám aplikaci, která mi to povoluje, ale s rychlostí naší Wi-Fi to je pořád bída, takže doufám, že to časem ještě nějak vychytám a bude to lepší.

A co je nejhorší,  žijeme mimo dění, i přesto, že mám hned u apartmánu Canton tower, tak tu v okolí nic není, obchod či blbý 7eleven je tak 20 minut cesty, takže žádný pobíhání v pyžamu, jako jsem byla v Taipei zvyklá. Prostě žijeme ve smutný čtvrti, kde nic není, pouze apartmány. I když jezdíme po castinzích, pořád mi to město přijde hrozně nudný, není tu ani moc památek, takže doufám, že budu pracovat a pracovat. Co je tu taky jiný, že se tu pracuje i o víkendu, teda aspoň my máme normálně castingy i v sobotu, což je možná dobře, že nám to alespoň uteče, když toho tady tolik není.

Ano tohle je záchod, který je tady všude, mít tohle na apartmánu, tak bych se asi zbláznila, kdyby to bylo aspoň uklizené. Co je výhoda, že nám teče krásně teplá voda, takže aspoň ta sprcha mě vždycky spasí. Musím taky podotknout, že je to od Adri první cesta a zvládá to bez problémů, je jen přece starší, ale když si vzpomenu já na své první odcestování, to bylo teda něco. Jsem fakt ráda, že jsme tady spolu, myslím, že je to pro obě jednodušší a pro mě teda určitě i když nebudu tvrdit, že mi ty slzy občas netečou, protože to jak mi chybí rodina, přátelé a přítel je neskutečný, no jo jsem citově závislý člověk a takové odcestování se mnou vždycky pořádně zamává.

No nic, tímhle článkem bych se zase na týden rozloučila a doufám, že vás to bude bavit číst a budete mi držet palce, ať to ve zdraví a pracovně všechno zvládnu. Pac a pusu.