Pátý týden

 

Konec minulého týdne jsem zakončila velice dobře. Nejen, že jsem měla další práci, ale byl to poslední víkend s Ukrajinkou Innou, která tuto středu odletěla. Za ten víkend jsem poznala super lidi a to nejen mezi Asiaty.

 

Ještě v úterý nás čekala s holkami společná přehlídka svatebních šatů. Ano vím.. tvrdila jsem, že už je na sebe v životě nedám! Je vtipný, když jste skoro 10 hodin na nohách a z toho trvá přehlídka asi půl hodiny. Ale byla to opět nová zkušenost a celý den o nás bylo postaráno.

 

 

Jak říkám, myslím, že jsem narazila na opravdu super holky a budu na ně dlouho vzpomínat. Taky proto mě celkem zasáhla zpráva, že Ruska Anna, která tu semnou měla ještě měsíc žít, odlétá domů. Nemá práci a takhle to hold v tomhle oboru chodí. Což znamená, že budu teďka na apartmánu úplně sama a snad mi brzo někdo přijede. Mohla by to být Ruska, protože jsem začala ruštinu a angličtinu ovládat. Není to jednoduchá práce, ale to omílají všichni pořád dokola a stejně jim to ti hejtři nežerou.

 

 

Opět mé oblíbené téma je jídlo. Zjistila jsem, že aby mi bylo dobře tak musím jíst a tím pádem jím pořád. Když říkám pořád, tak opravdu pořád. V Česku jsem pomalu na jídlo ani nešáhla a tady se nestačím divit.

Není to vůbec, ale vůbec dobré! Hrozně jsem tady zlenivěla, když nepracuju tak vlastně celé dny sedím v taxíku a pohyb žádný. Maximálně pár metrů pro jídlo. OMG! Když jdu nakupovat, tak si dopředu přeložím věci, které potřebuju do čínštiny a pak to v obchodě ukazuju, což je vždycky taky vtipný, ale lepší než to hledat, protože to jsem zjistila, že je bezvýznamné. Kuchtím teďka skoro každý den a musím uznat, že mi to jde.

 

 

 

Nejen, že celé dny v taxíku, ale za den mám třeba i 15 castingů a to už pak postel jenom volá. Občas se nechápavě ocitnu na castingu pro Pradu a trvá než mi dojde, že mám na sobě šaty Prada a může z toho být práce. Haha. Kdyby jen Prada, Cartier a nebo Chanel, to je pak Šimonková jak "Alenka v říši divů."