Měsíc v Taipei a já žiju!

Všichni prosím potlesk. Dnes je to přesně měsíc co žiju na "jiné planetě". Je vtipný jak mi to Česko ze,  kterého jsem chtěla tak strašně moc utéct teď chybí. První dojmy bývají vždycky nejhorší, má vzpomínka na to, jak jsem první noc volala mámě ať mi přistaví soukromé letadlo, že chci okamžitě domů a teď je to měsíc a já žiju a vcelku si to tu užívám.

Člověk si tu musí zvyknout na tu jinou mentalitu lidí a na jejich zvyky. Nejen obyvatel, ale také spolubydlících no. Příští týden nás opouští spolubydlící Ukrajinka Inna, která se po třech měsících tady, vrací domů. Upřímně asi mi  bude chybět, nebude mě nikdo žduchat přes chodník nebo tahat za vlasy a budeme tu opět jen dvě. Jen já a "máma"( Ruska Anna) Hrozně mě baví, jak se jí po třech měsících nechce domů a já už se vidím v letadle na cestě domů.

 

V pondělí jsem fotila svatební šaty. Už v životě  je nadám na sebe! Jelikož jsem fotila zhruba 8 hodin, tak to znamená, že jsem z toho tak sedm hodin nedýchala. Fotili jsme venku, kdy bylo asi ve stínu 30° a já myslela, že umřu. Ano možná jsem se malou chvíli cítila jako princezna, ale jednou a dost!

Dŕuhý den jsem měla další focení. Super dostat adresu a jed. Sama jsem byla překvapená , jak jsem cestu metrem zvládla, ale pak jít podle mapy?! Budu dělat jakože jsem asi hodinu nechodila a nehledala dané místo a taky, že jsem se neptala několika lidí. Ani nevím jak, ale nakonec jsem došla, naštěstí mi poradilo pár pánů z nějakého servisu a chtěli za to pouze fotku semnou, tak proč ne.

 

 

 

Taipei je krásné město a věřím, že kdybych tu nebyla sama tak bych to všechno brala úplně jinak.
Když je mi moc smutno, tak  do toho mekáče nebo kfc prostě musím, abych měla chvíli pocit, že jsem v Česku. Tak moc mi chybí český jídlo, že to ani není možný. Pocit, že se těším domů mě neopouští..

 

Od doby co jsem tady, nemám vůbec ponětí o čase. Pomalu ani nevím jaký je den a o tom, že jsem zapomněla na Velikonoce ani nemluvím. Dneska jsem  zjistila, což jsem se divila, že ty tu slaví taky a dokonce mám teď i pár dnů volno jejich "holidays". Potěšilo mě to, protože poslední dny byly velice náročné co se týče všeho a odpočinek a trošku omezení kontaktu s lidmi mi jen prospěje.

 

Stejnak je to všechno prostě zvláštní, ještě nedávno jsem nebyla schopná být od rodiny jen pár dní a teď už měsíc žiju sama někde v Taipei. WTF!  Jedna největší výhoda? mám tu léto, nejvíc mě baví jak lidé co tu žijí to vůbec neprožívají a pomalu nosí ještě zimní bundy , což je pro nás cizí úplně k zamyšlení "jestli jim třeba není horko". Posílám pusu a trochu sluníčka do Česka!