Třetí týden

 

Už jsou to tři týdny a mně připadá jako bych článek o dvou týdnech psala včera. Tento týden mi velice rychle utekl, protože jsem měla plno práce. Hned ze začátku týdne oslavila má ruská spolubydlící Anna své narozeniny, tak nám to ten týden taky velice zpestřilo. Hned v úterý mě čekalo focení, abych měla více fotek v booku, fotila jsem zhruba 4 hodiny a bylo to velice příjemné. Nafotila jsem asi první fotky na, kterých vypadám na svůj věk. Taky jsem měla bojový úkol, dostala jsem jídlo a k tomu hůlky. Myslím, že se museli velice bavit, když mě viděli jak jsem se snažila tím jíst a vůbec mi to nešlo. Od teď si budu muset nosit svůj příbor, protože jinak se opravdu nenajím.

Hned další den jsem měla svoji druhou pořádnou práci. Fotila jsem sportovní oblečení do katalogu. Tentokrát jsem fotila zhruba 10 hodin a bylo to opravdu náročné. Nestaralo se o mě deset lidí, teď už dokonce dvacet. Musím říct, že jsem dlouho nezažila tak dobrou práci. Jelikož jsem nefotila jen já tak jsem opět poznala další super lidi a myslím, že už tu mám dost " přátel". Vždycky, když pracuju tak si uvědomím, že si opravdu plním sen.

 

Když nepracuji ,tak opět pořád objíždím castingy. Už mě tu opravdu nepřekvapí nic. Mám si vyzkoušet oblečení a z ničeho nic mi na hlavě přistane černý pytel, můj pohled v tu chvíli musel být zajímavý. Dali mi ho abych si nerozmazala make-up, ale asi jim nedošlo, že jsem se lekla a myslela na nejhorší. No, ale když mi na hlavu nedávají pytel tak se mi pro změnu pořád klaní, připadám si tu velice vzácně, ale zas, když se vám někdo 10x za den ukloní tak už to pak ztrácí to svoje kouzlo a začíná to být celkem děsivé.

Abych nezapomněla, musím se pochválit, ale tento týden jsem do KFC nezašla, začala jsem se ještě více bát, když jsem do agentury přišla se zmrzlinou a málem mě ukamenovali pohledem.  A o pekárně hned vedle mého apartmánu ani nemluvím, když procházím tak se na ni ani už kouknout nemůžu.

 

Tenhle pracovní týden jsem zakončila svoji první a doufám, že ne poslední přehlídkou. Byla to přehlídka bot a kabelek. Bála jsem se jak na sebe budu muset cpát boty tak o čtyři čísla menší, ale dobrý. Měla jsem pár bot pouze o dvě čísla menší. Velice mě pobavilo, když tak z třiceti lidí uměla anglicky pouze jedna slečna a to ještě tak tak a klient se velice divil, že mu nerozumíme a nemluvíme po jeho řeči. Ještě, že existují ruce a nohy, domluvit se je pak snadnější. Jak říkám tenhle týden jsem si užila a doufám, že bude čím dál více práce.