Druhý týden

Miluju, když si sednu na střechu a jen tak koukám

 

Dva týdny jsou zamnou. Opět jsem poznala plno nových věcí a také nové lidi. No vlastně myslím, že poznávat budu ještě dlouho. Utíká to hrozně rychle. Možná to vypadá, že jsem si odjela na takovou menší dovolenou a všechno je hrozně lehké, ale tak to opravdu není. Tohle je jedna velká zkouška života a věřte, že i za tyhle dva týdny se člověk plno věcí naučí a taky si plno věcí uvědomí. Už to není tak, že vám všechno zařídí rodiče a vy jste vystaveni před hotovou věc, teď je to jen můj boj a já si musím všechno zařídit a vybojovat sama.

Pohledy z taxíku

 

Celý den sedím v taxíku s dalšími holkami a objíždíme castingy. To bývá občas taky celkem náročné a člověk pak uvítá, když se může na chvíli někam zavřít, pustit si film a být chvíli sám. Moc se to nedaří, protože pak přijdou chvíle kdy vám Ruska, která je poloviční jak vy, začne brečet na rameni, že je tlustá a přitom je její jídelníček složen pouze ze zeleniny a ovoce. Už jsem si taky vyzkoušela, že není dobrý nápad si nosit na pokoj colu a nebo se bavit o tom, že bych si ráda zašla do KFC, protože v tu chvíli přijde vražedný pohled a otázka jestli to myslím vážně. Na apartmánu tím pádem preferuji spíše ovoce a pak si potají chodím do KFC. Neříkám, že tam chodím každý den, ale myslím, že jednou za čas to neuškodí. Jelikož mé kuchařské schopnosti nejsou nějak extra tak asi občas raději zajdu někam na jídlo, protože když vařím, tak holky mají celkem obavy ať nevyhoříme.

 

Taipeiská pizza

 

Sice dva týdny, ale pořád jsem teprve na začátku. Už vím, že opravdu všechny začátky jsou těžké. Taky bych chtěla vzít zpátky všechny své přiblblé řeči o tom jak byl do teď můj život " velice těžký".

Co se týče spolubydlících tak je to čím dál lepší, začínám si zvykat, že je normální, že jdeme po ulici a jen tak mě Ruska žduchne přes půlku chodníku a má z toho hroznou srandu nebo, když mě jen tak tahá za vlasy. Proč ne, prostě normálka. Mají někdy opravdu jiný smysl pro humor. Taky abych nezapomněla, začínám je učit česky a celkem jim to jde, nemají ani na vybranou, protože mě se začalo líbit na ně mluvit česky.

 

Daan park

A teď potlesk, začala jsem ovládat metro. Ono mi ani nic jiného nezbývá, protože jezdit všude taxíky, tak bych se nedoplatila a na nějaký KFC bych mohla zapomenout. Čekala jsem, jak si člověk nebude mít kam sednout a bude všude moc lidí, ale připadá mi, že je tu mnohem bezpečněji než v Praze.

 

Metro

 

Začala jsem tu být i tak trochu samotář a občas mi ke štěstí stačí seriál, jídlo a dopisování si s lidmi, kteří jsou přece jen pár tisíc kilometrů daleko. Neuškodí ani večerní procházky a ohlížení se za zdejší módou, která je poněkud odlišná..

Večerní procházky.

 

Tohle by v Krnově určitě neprošlo.

Týden třetí se blíží, tak mi držte palce ať mi nikdo neodhalí mé návštěvy KFC a sledujte můj instagram zde https://instagram.com/katerinasimonkova/