Nic není tak lehké, jak se zdá..

Hodně lidí se mě ptá, jak na sociálních sítích, tak i v reálném životě co já a modeling do budoucna? Kam a kdy zase poletím? Proto jsem se rozhodla k tomu vyjádřit článkem tady a říct Vám, jak to vlastně celé vnímám já. 

Nejsem typ holky, která může sníst cokoliv a bude pořád krásně štíhlá. Byla jsem, když jsem s modelingem začala. Měla jsem dívčí postavu, mohla jsem jíst všechno a nemusela pohyb a jídlo vůbec řešit. To byl ten ideální stav, kdy bylo všechno lehké. Bohužel s přibývajícím věkem, tak jak to u většiny holek je, se mi začala měnit postava, začala jsem mít větší prsa, boky, zadek a celkově už to nebylo to hubené tělíčko, které modeling vyžaduje. 

Pro mě samotnou to byl velký šok, velká změna a neuměla jsem s tím bojovat. Poslouchala jsem, jak jsem tlustá, jak musím zhubnout, jestli nejsem náhodou těhotná,  protože mě takovou klienti nechtějí. Musela jsem v brzkém věku vyhledat odbornou výživovou poradkyni a začít na sobě makat. Byla to dlouhá cesta, než jsem opět dosáhla takové postavy, kterou oni chtěli. 

Myslela jsem si, že jsem zhubla a zůstane to tak, ale opak byl pravdou. Od té doby jsem pořád jednou na hoře a jednou dole i přesto, že se v jídle hodně omezuji a cvičím skoro pořád. Je to věc, která mě neustále tíží a neumím se s ní smířit. Zhubnu, odletím pryč, kde jsem žádaná a přijatelně hubená, pak přiletím, přiberu a opět to musím řešit a musím poslouchat, jak jsem přibrala. Tohle je prostě součástí téhle práce. Všichni si myslí, že je to všechno strašně lehké, že jsem neustále krásná, hubená, nemám problémy a jsem naprosto šťastná, ale takhle to není, alespoň ne v mém případě. Práce modelky je fajn, ale musí být člověk "dokonalý". Jsou holky, které nemusí hnout ani prstem a jsou dokonalé a to je potom daleko lehčí. 

Já sama jsem v sobě strašně zmatená a vůbec vlastně nevím co chci. Už tolikrát jsem s tím vším chtěla seknout, protože jsem říkala, že mi to za to prostě nestojí, že si na jednu stranu strašně ubližuji a že to není práce, koníček pro mě. Je přece strašně těžké mít neustále krásnou pleť, žádné pupínky, žádnou celulitidu, žádné to kilo navíc. Po těch letech už vím, proč anorexie a všechny tady ty psychické i fyzické problémy vznikají, ten nápor a ta snaha být dokonalá, je strašně silná a člověk tomu občas podlehne. 

Není to samozřejmě celé jen o té postavě, ale hraje to velkou roli. Ti co čtou můj blog déle už ví, že mi to osamocené cestování také moc nevyhovuje a není to pro mě vždycky úplně lehké. Hold přicházím na to, že ne každý člověk je na tohle stavěný a pro mě je to velký boj, ale nechci se tak lehce vzdát. 

Momentálně se snažím tomu dát volný průběh a uvidím, jak to bude dál, protože zase řeším kila navíc a potřebuju se i já sama nejdřív cítit dobře a být se sebou nějakým způsobem spokojená. Taky už je to tak rozšířené, že každá druhá slečna je modelka, takže já to beru jako koníček a určitě to nevidím jako povolání na celý život. Chci se věnovat něčemu jinému, ale ještě si musím urovnat v hlavě čemu přesně.

 Doufám, že jsem Vám to aspoň trochu přiblížila a taky ukázala, že to není tak lehké, jak se zdá. 

Krásný večer.

pac a pusu  

Read More

Měsíc v Athénách, přiletěla mi návštěva!

Za tři dny to bude přesně měsíc od mého příletu do Řecka. Těžko říct jestli to uteklo rychle nebo pomalu, každopádně už mě čeká jen jeden víkend a poletím domů. Co se týče modelingu, kvůli kterého tady vlastně jsem, tak bych Řecko rozhodně nedoporučila. Castingů jsem měla za celý měsíc tolik jako za dva dny v Číně. Práce tady taky skoro žádná není, když už tak jen pro internetové obchody, což není žádná sláva. Hlavně jim jde jen o to oblečení, takže se divím, že nám kolikrát nedají na hlavu rovnou pytel :D

Z čeho jsem opravdu nadšená, jsou zdejší obyvatelé. Za celou dobu jsem se snad nesetkala s žádnými špatnými lidmi, ba naopak, vždy jsou jak lidi na ulicích, tak klienti velice milí a laskaví. Jedno z největších plus je to, že skoro všichni mluví plynule anglicky, což je dle mého úžasné, protože u nás v Česku to tak není, ačkoli jsme taky dost navštěvovaná země. Ovšem jejich lenost a nedochvilnost mě občas dokáže až naštvat. Mají hold hodně pohodlný život a myslím, že většinu života tráví v kavárnách a restauracích.

Minulý týden jsem měla tři práce. Fotila jsem samé letní a plážové oblečení, dokonce poprvé i plavky. Klienti byli milí, dali mi najíst, pokecali jsme řecky a něco málo mě naučili. Dokonce skoro vždy to vyjde tak, že pracujeme dvě nebo tři a to všechny z naší agency. Což je super, protože se známe, atmosféra je uvolněnější a hlavně se tolik nenadřeme. Pak jsem měla dva dny castingy a v pátek mi přiletěla maminka!

Její návštěva byla plánovaná, takže to překvapení nebylo, každopádně jsem se na ní od samého začátku těšila. Přiletěla v pátek v noci, takže to už jsme zalehly jen do postele a čekal nás plně nabitý víkend. Počasí nám krásně vyšlo, pro mamču to bylo pomalu léto a nechápala, proč mám na sobě zimní bundu a čepici. Ono první dny se zdá fakt teplo, ale když jste tu déle, tak zjistíte, že i těch 14 stupňů je na zimní bundu, teda aspoň podle mě.

Za ten víkend jsme vlastně obešly všechna místa, která jsme chtěly a já si dokonce znovu vyšla na Akropoli. Taky jsem asi nabrala všechno co jsem zhubla, protože mě mamka vykrmovala jak Otesánka a o tom štrůdlu, který mi dovezla ani nemluvím. Během těch pár dní, jsem se cítila jako na dovolené a opadl ze mě jakýkoliv stres. Prostě to všechno vyšlo dle plánu, až tedy na nečekanou pondělní 14 hodinovou práci. Ta v plánu vůbec nebyla, měla jsem mít normálně castingy, ale nakonec to bylo jinak. Trochu mě to mrzelo, ale mamča si poradila a udělala si sama pěkný den.

V úterý už jsem ji jen doprovodila na autobus a odletěla mi zpátky domů. Uteklo to hrozně rychle a já jsem moc vděčná, že se za mnou přiletěla podívat a zároveň taky pyšná, jak to všechno zvládla i přes to, že nemluví anglicky a cestování je pro ni skoro cizí.

Zbytek týdne utekl poměrně rychle. Měla jsem pak ještě nějakou práci, nějaký casting a byl zase víkend. Včera jsme si s holkami vyšly na nejvyšší dostupný bod jménem Lycabettus, ze kterého jsme viděly celé Athény a pak se ještě jely mrknout na olympijský stadión. Dnes už je zase neděle, já se chystám akorát do fitka a zítra mě čeká jen jeden casting.

Vím, že Čína byla rozhodně zajímavější, ale i tak doufám, že vás to pořád baví číst.
                                                                      pac a pusu

Read More

Týden druhý a první výstup na Akropoli

Týden druhý utekl poměrně rychle a to z toho důvodu, že jsem ho začala pracovně.V pondělí však nefungovala hromadná doprava a proto jsem musela využít taxík, abych se dopravila do práce.Taky jsem pochopila, proč se tady taxíky nevyužívají tak jako v Číně a proč se jimi nemůžu dopravovat na každou práci. Odpověď je taková, že bych se nedoplatila, protože jedna jízda taxíkem stojí stejně, jako má měsíční karta na veškerou hromadou dopravu. Je jasný, že to bylo lepší a pohodlnější, ale na to se tady bohužel nehraje.

Pracovat jsem měla pouze půl dne, ale nakonec si to klient rozmyslel a řekl mi, že budu pracovat celý den. Bylo to pro známou řeckou značku oblečení, ale jelikož to byla práce pro internetový obchod, tak to bylo dost náročné. Vlastně máte jeden svetr třeba v 10 barvách, tak si představte ,že musíte nafotit každý svetr v každé barvě a ještě těch svetrů bylo třeba sto. Musím ale podotknout, že oblečení je fakt pěkné a určitě bych si hned nějaké kousky nejraději ukradla do svého šatníku.

Tu stejnou práci jsem měla i v úterý a když jsem se dozvěděla, že ve středu máme volno a nebude

 ani žádný casting, tak jsem byla opravdu ráda a skvěle jsem si odpočinula. Zašla jsem na pořádný nákup do svého oblíbeného Lídlu a koukala na filmy. 

Další dva zbylé dny byly zase castingy, dokonce i nějaké pro TVC, tak to byla aspoň trochu změna. Naštěstí pořád jezdím i s jinými holkami, tak je to opravdu jednodušší a lepší strávit ten den s někým než sama. 

Co se týče minulého článku, tak byl lehce negativní. Já bych řekla, že spíše pravdivý, ale dejme tomu. Chci říct, že to má i pozitivní stránky. Na co jsem se už doma těšila, bylo to, že jsem

 věděla, že tu budu mít vstup do skvělého fitka zadarmo. Představovala jsem si to sice trochu jinak. Můj prvotní plán byl takový, že do fitka budu chodit každičký den. Bohužel se mi to vůbec nedaří zrealizovat a tak se snažím chodit aspoň o víkendech. Na jednu stranu je to pochopitelné. Nevozím si tady celé dny zadek v autě, tak jako v Číně, ale každý den nachodím plno kilometrů. Takže jsem vlastně neustále v pohybu a nemusím se zatím obávat o nějaká ta kila navíc.

Další fajn věc je ta, že máme od sebe zhruba dvě minuty cesty skvělou italskou restauraci, ve které trávíme skoro všechen volný čas. Máme tam slevu na veškeré jídlo a nápoje zdarma. Restauraci vlastní, někdo z naší agentury, proto máme po téhle stránce takové výhody.

Včerejší den jsme si zpestřily výstupem na Akropoli. Vyšlo nám krásné počasí a proto byl i krásný pohled na celé Athény. Cestou zpátky jsme to vzaly do centra a zašly si konečně do řecké restaurace na kuřecí gyros. 

Dneska už mám na programu pouze fitko a zítra zase začíná další týden. Tento týden mě čeká překvapení a už se nemůžu dočkat!

Zase za týden

pa a pusu 

Read More

První týden v řeckých Athénách

Tak a je to tady, chvíle na kterou jsem dlouho čekala. Dostala jsem se pracovně do Evropy. Přišlo to znenadání a na rozhodnutí jsem měla zhruba hodinu, takže jsem do toho bezmyšlenkovitě skočila. To byla možná právě ta chyba, protože týden před odletem jsem si uvědomila, že se mi vlastně ani nikam nechce a začala jsem mít veliké obavy. Bohužel už bylo pozdě, letenky byly koupené, smlouva podepsaná a já bych se nedoplatila. Nezbývalo mi nic jiného, než se dva dny před odletem začít balit a smířit se s tím, že není cesty zpět a prostě musím.

Loučení pro mě bylo daleko horší, než kdy jindy a do letadla jsem nasedala se slzami v očích. Let byl poklidný, sice jsem přestupovala v Istanbulu, ale pořád lepších 5 hodin letu než nějakých 14 že jo.

Do Athén jsem přiletěla okolo druhé nedělní hodiny ranní. Naštěstí jsme v tu dobu přiletěly dvě a tak nás mimořádně čekal řidič, který nás odvezl na apartmán. Píšu mimořádně, protože v Evropě už vás nikdo na letištích nečeká a musíte se dopravit na apartmán dle svých možností.

Slečna je z Polska a sdílí se mnou bydlení na půdě. Upřímně jsem byla velice hloupá, když jsem si stěžovala na apartmány v Číně, protože to byly luxusní paláce. To co máme teď nejde ani moc popsat, prostě dvě místnosti s tím, že spíme v kuchyni a koupelna je tak malá, že když se osprchujete, tak už nemůžete jít ani na záchod, protože je všude voda a tu pak všude akorát roznášíte.

Tomuhle někdo říká hotel? Neříkám, že jsem čekala nějaký přepych, ale koupelna byla opravdu humus. Já nevím jak vy, ale mít agenturu a ubytovávat modelky z celého světa, tak to aspoň sakra uklidím. Celou neděli jsme se to snažily dát jaksi do pořádku a stejně to bylo bezvýznamné. 

Naše pracovní nasazení začalo v úterý. Vypadá to asi tak, že dostanete papír s adresami a časy, kdy a kam musíte dorazit na daný casting. Musím říct, že to byla má největší obava, protože na takové věci jsem antitalent a nesnáším vystresovaně hledat nějaké adresy dle mapy a ještě k tomu, někde v cizí zemi. Naštěstí jsem nejela hned sama, takže jsme si pomáhaly a bylo to jednodušší. Pozitivní věc je ta, že všichni místní mluví anglicky a jsou velice ochotni nám pomoci, když opravdu nevíme, kde se casting nachází. 

Hledání a objíždění castingů je opravdu náročné. V Číně nás na castingy vozili, takže jsme si s  tímhle nemusely vůbec lámat hlavu, ale jak říkám, věděla jsem, že mě tohle čeká a budu se s tím muset další čtyři týdny nějak poprat. 

Dokonce jsem tenhle týden měla už i první práci pro internetový obchod a focení nových fotek do booku, zvládla jsem to docela dobře, lidi byli milí, dali mi jídlo, pití a úsměv jim taky nechyběl.

 Zítra mě čeká další práce, tak snad to bude taky v pohodě. 

Já bych se tímhle úvodem zase na týden rozloučila a uvidíme, jak to půjde dál. Držte mi palce ať to ve zdraví zvládnu a nějak překonám svůj smutek a stres z hledání castingů :D

pac a pusu

Read More